V den termínu porodu jsme se s manželem rozhodli, že se v Krnově ubytujeme a budeme čekat na začátek porodu už ve městě. Původní plán byl – vyjet až při kontrakcích po 5-ti minutách. Nakonec jsem velice ráda, že jsme se tak rozhodli, jelikož porod (i když do něj bylo ještě celkem daleko) začal jinak, než jsem si představovala. V noci jsem lehce zakrvácela a po telefonické konzultaci s mou porodní asistentkou mi doporučila, ať raději navštívím porodnici, pokud jsem neklidná a pokud krvácení bylo silnější.
Když jsem uviděla krev, byla jsem tak v šoku, že jsem nebyla schopna říct, jaké množství krve to bylo, bylo mi v porodnici doporučeno už zůstat pro případ určitého rizika. Proto doporučuji, pokud se tak stane, donést s sebou zakrvácenou vložku do porodnice, může se předejít neshodám představ Vás a doktorů o množství krve a nevyvolávat obavy zbytečně.
Dalším potenciálním problémem bylo měření ozviček – ač s největší pravděpodobností přístroj chytal ozvy mého srdečního tepu, nebylo to jisté a mimi nemuselo být v kondici, aby zvládlo kontrakce. Přes to, že jsem měla pocit, že je vše v pořádku, nebyl až tak silný, abych přes doporučení doktorů porodnici neopouštět podepsala reverse a šla čekat na začátek porodu zpátky na byt.
V 11 hodin večer 2.7. jsem se tedy nechala i s manželem přijmout. Celou noc i následující den 3. 7. jsem co 2 hodiny chodila na ozvičky a měla jsem cca po 5-ti až 10-ti minutách lehčí kontrakce a otevřená jsem byla na 2 cm již od příjmu. Ten den měla službu porodní asistentka Anna Fančovičová. Všechna měření ozviček jsme s ní a s manželem diskutovali o těhotenství a porodu. Do Krnovské porodnice jsem samozřejmě přijela kvůli přirozenému porodu, ale Anna nám byla schopna vysvětlit, abychom se neuzavírali vůči žádným variantám a vždy si v ten konkrétní okamžik uvědomili, jaké máme možnosti. Nemusí totiž být vždy nejméně příjemná ta tolik opovrhovaná poloha na zádech, nebo že je někdy menší zlo, když si po důkladném rozmyšlení necháte při porodu malinko pomoct, když to nejde jako po másle, než trvat na přirozeném porodu natolik, že pak po čtyřech dnech vyčerpání musíte na císaře. Je dobré mít hlavu otevřenou a s tím přijímat a řešit věci jak přicházejí. Tyto informace mi velice od Anny pomohly, vůbec mne do té doby nenapadlo takto přemýšlet, byla jsem přesvědčená, že já budu rodit bezbolestně a přirozeně
4.7. ráno – stále dva centimetry. Doktor mi po vyšetření nabídnul, že by možná stačilo to jen lehce nastartovat, že to někdy (nemusí vždy) pomůže a porod pak nepotřebuje sérii navazujících zásahů, ale proběhne přirozeně. Nechala jsem si tedy po konzultaci ráno zavést čtvrt tabletky prostaglandinu. Kontrakce se krásně rozběhly a já měla již po poledni kontrakce po 2 až 3 minutách. Po celém dni mi v 10 večer doktorka sdělila, že jsem stále otevřená na 2 cm. Už třetí noc jsem moc nespala a myslela jsem, že už to nezvládnu.
Můj porodní tým byli: Manžel, který se mnou stával na všechna vyšetření, pečoval o mne, v něm mám absolutní podporu, dále Dula Zuzka Figurová, která zastávala ženský a velice citlivý a chápavý podpůrný prvek. A v neposlední řadě porodní asistentka Anna Fančovičová, která dovedla za všech okolností zachovat chladnou hlavu, poradit nám při rozhodování se ohledně případných zásahů, byla schopna sdělit všechny možné varianty s jejich klady a zápory a přitom nám nebrala naši zodpovědnost, se kterou jsme přišli. Byla tím nejlepším prostředníkem, mezi přirozeným porodem a porodem, kdy vše nemusí šlapat jak na drátkách. Po důkladném zvážení všech variant jsme se tedy rozhodli, že si nechám píchnout injekci proti bolesti. Poloviční dávku, která mi dovolí na chvíli usnout a že je možné, že se během té doby otevřu, jelikož děloha pracuje i ve spánku. Látka sice účinkuje i na miminko, ale poloviční dávka e v oběhu jen pár
hodin a že se tedy stihne do porodu z těla vyplavit a miminko pak nebude spavé. Usnula jsem asi na 3 hodiny a otevřela se na 5 centimetrů (nejpohodlnější část porodu)
Šli jsme tedy na porodní sál cca v 1 ráno. Kontrakce byly velice náročné, ale nebylo mi doporučeno si nikterak ulevovat (například ve vaně či sprše), jelikož kontrakce nebyly pravidelné a otevírání se opět zastavilo. Bylo totiž třeba, aby se porodní cesty otevíraly tlakem hlavičky. Celý můj milý tým mě držel a podporoval. Někdo měřil ozvy, někdo masíroval bříško a kroutil bradavkama, aby se vyplavoval přirozeně oxitocin To se moc nedařilo, nechala jsem si pustit oxitocin žilou a píchnout vodu, jelikož se blížila sedmá ranní a po nástupu doktorů by byl porod označen jako nepostupující. Bylo to náročné, ale vše dopadlo výborně. Já mám na porod ty nejhezčí vzpomínky, vždy mě zahřeje u srdce, když si na to vzpomenu. Jsem šťastná z krásného a intenzivního zážitku!
Děkuji všem, co byli se mnou.
Tereza