Jak vlastně začít? Nu, třeba takto…

Bezprostředně po prvním porodu jsem byla přesvědčena, že už nikdy rodit nechci. Že mi to za to asi úplně nestojí. Tehdy jsem byla dvacetiletá holka. Nepřipravená, bez informací, která šla do porodnice s důvěrou ve zdravotníky, že: „Oni to nějak zařídí a vyřeší za mě“. Přesně jak jsem si myslela, se také stalo.

Toto vyšetření je součástí nejen pobytu na oddělení šestinedělí, ale i třeba běžně prováděný úkon doma po dřívějším odchodu z porodnice na vlastní žádost tzv. ambulantním porodu.

Těhotenství, ačkoli se všude říká, že jde o fyziologickou záležitost těla, je doprovázeno řadou doporučených (nikoli povinných) vyšetření.  Tyto vyšetření obecně slouží k tomu, aby odhalily případná rizika ve vývoji, a to ať už jde o některé genetické odchylky přes riziko preeklampsie nebo sníženého růstu plodu. Mezi vyšetření, které je rovněž doporučené, patří i vyšetření na těhotenskou cukrovku (GDM -gestační diabetes melitus).

Jako porodní asistentka samozřejmě mám základní informace o tomto vyšetření, ale v momentě, kdy se mě tato problematika začala dotýkat kvůli vlastnímu těhotenství, bylo na čase si zjistit mnohem, mnohem víc. Nepatřím totiž do skupiny „kamarádka říkala, že je to hrozné a tak na to nešla“.  Musím ale přiznat, že v první chvíli jsem si řekla: ,, Jsem ještě relativně mladá, krásná a nadějná, v rodině cukrovku nemáme, u prvního těhu jsem ji neměla, tak je asi zbytečné tam chodit.“ Na základě získaných informací jsem na test šla. Velmi mě totiž zajímalo, jak na tom moje tělo je.

Zda v těhotenství můžete jít k vodě je otázka velmi častá, a to především v letních měsících.