Těhotenství, ačkoli se všude říká, že jde o fyziologickou záležitost těla, je doprovázeno řadou doporučených (nikoli povinných) vyšetření.  Tyto vyšetření obecně slouží k tomu, aby odhalily případná rizika ve vývoji, a to ať už jde o některé genetické odchylky přes riziko preeklampsie nebo sníženého růstu plodu. Mezi vyšetření, které je rovněž doporučené, patří i vyšetření na těhotenskou cukrovku (GDM -gestační diabetes melitus).

Jako porodní asistentka samozřejmě mám základní informace o tomto vyšetření, ale v momentě, kdy se mě tato problematika začala dotýkat kvůli vlastnímu těhotenství, bylo na čase si zjistit mnohem, mnohem víc. Nepatřím totiž do skupiny „kamarádka říkala, že je to hrozné a tak na to nešla“.  Musím ale přiznat, že v první chvíli jsem si řekla: ,, Jsem ještě relativně mladá, krásná a nadějná, v rodině cukrovku nemáme, u prvního těhu jsem ji neměla, tak je asi zbytečné tam chodit.“ Na základě získaných informací jsem na test šla. Velmi mě totiž zajímalo, jak na tom moje tělo je.

Zda v těhotenství můžete jít k vodě je otázka velmi častá, a to především v letních měsících.

Toto vyšetření je součástí nejen pobytu na oddělení šestinedělí, ale i třeba běžně prováděný úkon doma po dřívějším odchodu z porodnice na vlastní žádost tzv. ambulantním porodu.

Rovnováha a harmonie v ženském těle se jeví jako zásadní pro klidné těhotenství a pro následnou pozitivní porodní zkušenost. Bohužel naše současné společenské návyky harmonii těla příliš nesvědčí.  Velmi mnoho času trávíme sezením, a to jak v zaměstnání, tak doma u televize. Fyzická kondice na tom také není nejlépe. A tak se pro mnohé z nás stává vrcholem aktivity delší procházka nebo výlet o víkendu.